# Co zvážit před instalací

> Pokud s nabíjením ze soláru začínáte, dozvíte se tu, proč evcc potřebuje měřič sítě, na jakém hardwaru dobře běží a na co dbát při výběru nabíječky.

Jste technicky zdatní a víte, na jaký hardware chcete evcc nainstalovat a jakou nabíječku, fotovoltaickou elektrárnu a případně baterii chcete připojit? Pak tuto stránku přeskočte a pokračujte rovnou k instalaci.

Pokud je pro vás nabíjení ze solární energie novinkou, najdete níže několik informací o tom, jak s evcc začít.

## Výchozí situace

Je evcc pro nabíjení z přebytku to správné řešení pro vás? Máte fotovoltaickou elektrárnu a elektromobil a chcete to vyzkoušet? Kde začít?

Fotovoltaická elektrárna se nejvíc vyplatí, když vyrobenou elektřinu spotřebujete sami. K tomu je nutné elektřinu spotřebovat přesně ve chvíli, kdy se vyrábí, tj. když svítí slunce. Nejjednodušší řešení: vozidlo připojíte k nabíjení vždy, když svítí slunce a na obloze není ani mráček. Jenže pak přijdou mraky nebo elektřinu z fotovoltaické elektrárny zrovna spotřebovává pračka. Řízení nabíjení je proto potřeba automatizovat, a přesně to dělá evcc.

K tomu je nutné znát aktuální přebytek, tj. kolik elektřiny sami nespotřebujete a exportujete do sítě. Tuto informaci poskytuje měřič. Může to být měřič provozovatele měřicího místa (např. vašeho distributora) nebo dodatečný měřič, který byl nainstalován spolu s fotovoltaickou elektrárnou. To druhé obvykle platí, když je fotovoltaická elektrárna vybavena domácí baterií.

Měřič musí umožňovat elektronické odečítání. Podívejte se do [Zařízení > Solár, domácí baterie, síť, měřiče](/cs/meters), zda tam svá zařízení najdete. Pokud ne, můžete je připojit i sami jako [uživatelsky definovaná zařízení](/cs/user-defined-devices).

Dalším předpokladem pro automatizaci nabíjení z přebytku je řiditelná nabíječka. Podporovaná zařízení najdete v [Zařízení > Nabíječky](/cs/chargers). Pokud (zatím) nabíječku nemáte, doporučujeme pro vyzkoušení přepínatelnou zásuvku s měřením spotřeby, např. TP-Link Tapo P110, kterou lze pořídit za méně než 20 €. Později s ní lze spínat nabíječku pro elektrokoloběžky nebo elektrokola. Pro elektromobil to není trvalé řešení, protože za prvé nelze regulovat nabíjecí výkon, tj. přizpůsobovat ho aktuální výrobě fotovoltaické elektrárny a vlastní spotřebě. Za druhé neprobíhá žádná komunikace s elektromobilem, takže se spíná pod plným zatížením, což přepínatelná zásuvka dlouhodobě nevydrží. Nabíječky s vozidlem komunikují, takže vozidlo přestane nabíjet ještě předtím, než se nabíječka vypne.

## Hardware pro instalaci evcc

evcc je open-source software vyvíjený dobrovolníky. Funkčnost proto není zaručena. Zato za něj nic neplatíte. Že open-source software může fungovat výborně, ukazuje např. Linux, který se podle tohoto modelu vyvíjí už mnoho let. K tomu je ale potřeba aktivní komunita. Ta např. odpovídá na [dotazy začátečníků](https://github.com/evcc-io/evcc/discussions/categories/erste-hilfe) nebo software dále vyvíjí. Pokud k tomu přispět nemůžete, můžete projekt podpořit [sponzorstvím](/cs/sponsorship). U některých komerčních nabíječek je sponzorství nutné.

Pokud chcete evcc nejdřív jen vyzkoušet, nemusíte kupovat Raspberry Pi, ale můžete začít se starým, vyřazeným PC nebo notebookem. Fungovat by měla všechna zařízení z posledních 10 let s 64bitovým procesorem kompatibilním s Intelem a se síťovou kartou (nebo Wi-Fi). Pro dlouhodobý provoz má PC nebo notebook nevýhodu ve vyšší spotřebě elektřiny a větších nárocích na místo. U notebooků navíc mohou nastat problémy kvůli úspornému režimu. Alternativou k instalaci na Raspberry Pi jsou zařízení, která už v domácí síti máte. Může jít např. o síťové úložiště (NAS) nebo o existující systém, jako je Home Assistant. Instalace je zde náročnější, protože evcc pak musí běžet ve virtuálním počítači nebo jako kontejner.

Pro spolehlivý provoz doporučujeme připojit evcc i používaná zařízení (nabíječku, fotovoltaickou elektrárnu, baterii atd.) pokud možno síťovým kabelem. evcc komunikuje s měřiči, fotovoltaickými elektrárnami, domácími bateriemi a nabíječkami přes jejich IP adresu. Při [nastavení](/cs/installation/configuration) se nabídnou zařízení nalezená ve vaší síti, takže adresy obvykle nemusíte dohledávat. Pokud se zařízení nenajde, jeho IP adresu obvykle najdete ve webovém rozhraní vašeho routeru (např. Fritz!Box). Je užitečné tyto adresy v routeru přidělit napevno, aby se časem neměnily.

## Nabíječky pro elektromobily

Nabíječky existují v různých variantách. Následující text popisuje typické vlastnosti a funkce nabíječek. To by vám mělo usnadnit výběr konkrétní nabíječky.

### Nabíjecí výkon

První rozhodnutí se týká maximálního nabíjecího výkonu nabíječky. Běžné jsou hlavně nabíječky s výkonem 11 kW a 22 kW. Nejčastěji se pravděpodobně volí varianta 11 kW. Má to dva hlavní důvody: jednak mnoho vozidel umí nabíjet maximálně 11 kW AC, jednak lze nabíječky 11 kW uvést do provozu na základě prostého ohlášení provozovateli distribuční soustavy. Nabíječky 22 kW vyžadují schválení provozovatele distribuční soustavy. Schválení může být uděleno jen za určitých podmínek. Provozovatel distribuční soustavy může např. požadovat, aby bylo možné nabíjení při nedostatku energie vypnout řídicím signálem. To může zvýšit náklady na instalaci. Pokud domovní přípojka s nabíječkou 22 kW překročí příkon 30 kW, může provozovatel distribuční soustavy za příkon nad 30 kW účtovat příspěvek na rozšíření sítě. Maximální nabíjecí výkon nebo maximální proud lze v nabíječkách nastavit přepínači. Elektrikář je musí správně nastavit podle maximálního výkonu schváleného provozovatelem distribuční soustavy a podle instalace (jistič, proudový chránič, průřez kabelu, délka kabelu atd.). Chyby zde mohou rychle vést k poruchám nebo požárům. V případě škody se pojišťovna zeptá na protokol o instalaci nebo na fakturu od elektrikáře schváleného provozovatelem distribuční soustavy.

### Komunikační rozhraní

evcc potřebuje způsob, jak s nabíječkou komunikovat. Téměř všechny moderní nabíječky něco takového mají. V [Zařízení > Nabíječky](/cs/chargers) najdete seznam aktuálně podporovaných nabíječek. V Německu má takové rozhraní obvykle nabíječka, která je inzerována jako způsobilá pro dotaci. Jako fyzická rozhraní připadají v úvahu Ethernet, Wi-Fi, LTE nebo sériové připojení přes sběrnici RS485 (např. rozhraní Modbus RTU). Často je k dispozici několik rozhraní současně. K řízení nabíjení je potřeba vhodný protokol mezi nabíječkou a evcc. Otevřeným standardem, který se dnes prosadil po celém světě, je [OCPP (Open Charge Point Protocol)](https://en.wikipedia.org/wiki/OCPP).

Kromě komunikace mezi nabíječkou a evcc je důležitá i komunikace nabíječky s vozidlem. V nejjednodušším případě umí nabíječka signalizovat pouze nabíjecí proud mezi 6 A a 32 A. Podle toho, zda byla nabíječka připojena k síti jednofázově nebo třífázově, nabíjí pak vozidlo výkonem nejméně 1,38 kW nebo 4,14 kW. Více informací najdete v [Funkce > Nabíjení ze solárního přebytku](/cs/features/solar-charging). Aby bylo možné nabíjet z malých i větších solárních přebytků, doporučuje se automatické přepínání 1p/3p. Nabíječky, které tuto funkci podporují, jsou v [přehledu](/cs/chargers) příslušně označeny. Pokud nabíječka automatické přepínání nepodporuje, lze v zimních měsících fáze 2 a 3 případně vypnout ručně pomocí předřazeného odpínače (např. Hager HAB304).

Při výše uvedené minimální komunikaci mezi nabíječkou a vozidlem nemůže nabíječka rozpoznat připojené vozidlo ani zjistit aktuální stav nabití. Pro získání těchto informací využívá evcc rozhraní (API) výrobce vozidla. Rozsah poskytovaných informací se u jednotlivých výrobců liší a může zahrnovat např. klimatizaci nebo polohu vozidla. Používání těchto API je u některých výrobců zpoplatněno.

Některé nabíječky už implementují relativně nový protokol [ISO 15118](https://en.wikipedia.org/wiki/ISO_15118), který se používá pro *Plug & Charge* a *Autocharge* na veřejných rychlonabíjecích stanicích. Vyžaduje ale rozšíření hardwaru i softwaru. Díky němu je např. možné zjistit identitu připojeného vozidla a stav nabití a zadat nabíjecí výkon pro každou fázi zvlášť. Předpokladem je, že vozidlo danou funkci také správně podporuje. Nelze očekávat, že starší vozidla dostanou podporu ISO 15118 dodatečně. Totéž platí pro nabíječky. Pokud v nich chybí hardware pro komunikaci podle ISO 15118, nelze ji doplnit.

### Služební auta a komerční využití

Zejména pro řidiče služebních aut a soukromé osoby, které chtějí doložit cestovní náklady finančnímu úřadu, je zajímavý cejchovaný měřič. Někteří výrobci proto nabízejí svou nabíječku i ve variantě s cejchovaným měřičem. Díky tomu lze u každého nabíjení zdokumentovat množství nabité energie. Měřič se hodí i bez ohledu na daně, protože s ním lze přesně určit ztráty při nabíjení. Nabíječky často pracují nejefektivněji při maximálním nabíjecím výkonu. Při nízkých nabíjecích proudech naopak často vznikají vyšší ztráty při nabíjení. Zatímco při čistém nabíjení z přebytku to hraje jen podřadnou roli, při nabíjení ze sítě jde o významnou nákladovou položku.